Globální adresář talentů

Adresář komiků

Procházejte profily komiků, stručné životopisy, zemi původu a oficiální odkazy.

1899 komiků

Guillaume Gallienne

Francouzský herec, scenárista, filmový režisér a dabér Guillaume Gallienne se narodil 8. února 1972 v Neuilly-sur-Seine, předměstí Paříže. Jeho rodiči jsou francouzský podnikatel Jean-Claude Gallienne a ruská-gruzínská aristokratka Melitta Rotvand. Navštěvoval La Salle Passy Buzenval od svých deseti let a během té doby zažil šikanu. Je členem Comédie-Française od roku 2005, kdy se stal sociétairem. Kariéra Gallienna začala v roce 1992 jeho filmovým debutem ve filmu *Tableau d'honneur*. Mezi lety 2008 a 2010 měl také segment s názvem *Les Bonus de Guillaume* v pořadu *Le Grand Journal*. Jeho komediální styl často zahrnuje autobiografické prvky, což se projevilo v jeho divadelním představení a následné filmové adaptaci. Gallienne dosáhl výrazného uznání díky svému sólovému představení Boys a Guillaume, à table! , za které získal v roce 2010 cenu Molière za nejlepšího nováčka. Pokračoval ve sbírání ocenění a v roce 2011 obdržel další cenu Molière za nejlepší vedlejší roli ve hře Un fil à la patte . Film z roku 2013 Já, já a má máma , založený na divadelním představení, vzbudil značný zájem a získal ocenění Art Cinema Award a Prix SACD na festivalu v Cannes. V roce 2014 získal deset nominací na Césara, z nichž pět vyhrál, včetně ceny za nejlepšího herce a nejlepší adaptaci pro Gallienna. Gallienne často spolupracuje s Nicolasem Le Richem, například na libretech pro produkci Caligula Pařížské opery v roce 2011. Je také známý svými hlasovými rolemi ve filmech jako Asterix & Obelix: God Save Britannia (2012) a Malý princ (2010-2013).

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Laurent Lafitte

Laurent Lafitte, narozený jako Laurent Fabien Fernand Lafitte 22. srpna 1973 v Paříži, je herec a režisér s rozmanitou kariérou zahrnující divadlo i film. Vyrůstal v 15. a 16. obvodu Paříže a navštěvoval soukromou základní školu Saint-Jean-de-Passy. Raná expozice televizním boulevardním komediím probudila jeho zájem o divadlo. V mladém věku se objevil ve filmu pro televizi L’Enfant et le président poté, co odpověděl na inzerát. Později nedokončil střední školu a začal studovat na Cours Florent, kde se seznámil s budoucími spolupracovníky Gillesem Lellouchem a Guillaume Canetem. Jeho vzdělání pokračovalo studiem na Conservatoire national supérieur d'art dramatique de Paris ve věku 22 let a zahrnovalo taneční a pěvecký výcvik na Guildford School of Acting v Anglii, kde hrál v Davina's Landed. Lafitte získal širší uznání v roce 1993 jako Juan v sitcomu Classe mannequin . Dále rozvinul svůj komediální talent autorským představením Laurent Lafitte, comme son nom l'indique , které napsal ve spolupráci s Cyrillem Thouveninem. Toto představení bylo úspěšné, hrálo se 100krát a získalo mu cenu Raimu. Mezi jeho filmografii patří role v populárních filmech jako Les Petits Mouchoirs (2010). V roce 2011 moderoval 25. ročník Nuit des Molières. Od roku 2012 do roku 2024 působil Lafitte jako pensionnaire (člen) prestižního Comédie-Française. Za své herecké schopnosti získal značné uznání, včetně nominace na Mezinárodní Emmy Award v roce 2023 za ztvárnění Bernarda Tapie ve Netflix mini-sérii Class Act. Jeho oddanost umění se dále odráží v poctách, které obdržel: v roce 2022 byl povýšen na rytíře Řádu národní zásluhy a v roce 2013 na rytíře Řádu za zásluhy o umění a literaturu.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Lucien Hubert

Lucien Hubert, narozen pod názvem Lucien Martial Désiré Lajarthe dne 25. září 1906 v Paříži a zemřel 2. 5 února 1986 v Antibes, byl francouzský herec. Kromě své kariéry v kině také pracoval na divadelních scénách a účastnil se telefilmů i v kině. na televizní seriál.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Lucien Jean-Baptiste

Lucien Jean-Baptiste je francouzský herec, spisovatel a režisér, narozený 6. května 1964 ve Fort-de-France na Martiniku. S matkou se přestěhoval do pařížského regionu ve věku tří let, do Francie dorazil 25. prosince 1967. Lucien navštěvoval střední školu a gymnázium v Créteil a později získal BTS titul v oboru komunikace a reklamy. Předtím, než se začal věnovat herectví, strávil zhruba deset let prací v oblasti pořádání akcí, včetně působení v Palais omnisports de Paris-Bercy. Projevil se také jako atlet a v roce 1984 se stal francouzským šampionem v zápase řeckořímském (FSGT). Žán-Batistova kariéra zahrnuje jak hrané filmy a seriály, tak dabing. Studoval herectví na Cours Florent a v roce 1998 začal se objevovat ve krátkých filmech a seriálech, kde ztvárnil menší role ve filmech Du bleu jusqu'en Amérique a Jeu de cons . Pozornost si získal opakující se rolí Francka Marchanda, psychologa, v první sezóně Caméra Café . Významnou součástí jeho práce je poskytování francouzského dabingu pro mnoho amerických herců. Je pravidelným hlasem pro Chris Rocka, Martina Lawrencem a Ice Cube, a také nahlasoval Terrence Howarda, Willa Smitha, Kevina Harta, Jamie Foxxe, Dona Cheadlea, Anthonyho Mackieho, Omara Eppse a Orlando Jonese. Jeho dabing se rozšiřuje i do rolí ve Scrubs , kde nahlasoval Donalda Faisiona. Lucian Jean-Baptiste se jako režisér podílel na rodinné komedii La Première Étoile (2009), která mu v roce 2009 vynesla Grand Prix a cenu diváků na Filmovém festivalu Alpe-d'Huez. Po tomto úspěchu založil v roce 2010 společnost Zamba Productions a v roce 2017 vydal její pokračování, La Deuxième Étoile . V roce 2016 uvedl film Dieumerci! inspirovaný osobní zkušeností. Režíroval také Il a déjà tes yeux v roce 2017. Jeho filmografie zahrnuje i role v televizním seriálu Munch a v roce 2005 hrál hlavní roli ve filmu Emmenez-moi .

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Maeva Méline

Maeva Méline, narozená v Paříži 20. ledna 1980, je francouzská zpěvačka a herečka. Její rané hudební inspirace zahrnuje pop a folkovou hudbu, která formovala její umělecký vývoj. Vzdělávala se formálně a vystudovala právnickou fakultu, přičemž souběžně studovala klavír, kytaru a zpěv. Tato rozmanitá zkušenost dokládá oddanost jak intelektuálnímu snažení, tak uměleckému vyjádření. Mélineina kariéra začala vystupováním v jazzové a funkové kapele již kolem roku 2008. Pozornost si také získala rolí Nannerl v muzikálu Mozart, l'opéra rock v roce 2008, což přispělo k výhře show ceny NRJ Award. Její vokální talent je dále předváděn prostřednictvím její práce v animovaných filmech; poskytla hlas pro francouzské verze Tinker Bell and the Great Fairy Rescue (2010), Tangled (2010) jako Rapunzel a Tangled Ever After (2012), kde zopakovala svou roli Rapunzel. Kromě toho dabovala princeznu Meridu ve francouzské verzi filmu Brave (2012) a působila jako dvojí hlas Jane ve filmu Tarzan . Zúčastnila se sedmé série Star Academy v roce 2007 a později se připojila k týmu Louise Bertignaca ve druhé sezóně The Voice, la plus belle voix v roce 2013. Od září 2014 Méline vystupovala s muzikálem Mozart, l'opéra rock , zpočátku doprovázená symfonickým orchestrem z Kyjeva, ačkoli bylo turné v jarním období roku 2014 odloženo kvůli událostem na Ukrajině. V roce 2015 spustila hudební projekt Looking for Suzanne s kytarou a zpěvem a vydala hudební videoklip coveru písně 'Les parfums de sa vie'. Nadále pracuje jako hlasová herečka a propůjčuje hlasy animovaným seriálům, jako jsou 'Raiponce, la série', 'Nella, Princess Knight' a '44 Cats', a filmům jako Gabby and the Magic House (2025). Její obsazení do role Rapunzel je často považováno za dokonalé, s hlasem popsaným jako sladký a roztomilý, a dokonce se objevují srovnání s pěveckými částmi Jasmine. V říjnu 20. 2017 vystoupila na koncertě v obecním divadle.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Malik Bentalha

Malik Bentalha je francouzský humorista a herec, narozený 1. března 1989 v Bagnols-sur-Cèze. Má alžýrské Chaoui dědictví z Khenchely a marocké dědictví z Meknéše; jeho otec je Alžýran a matka Maročanka. V letech 2007 až 2008 absolvoval formální studium na Cours Florent, zatímco vyrůstal v Laudun-l'Ardoise, Gard. Jeho raná kariéra zahrnovala předávání skečů v pařížských kavárnách a divadlech, jako například Théâtre du Point-Virgule. Bentalhova profesionální kariéra nabrala na obrátkách v roce 2010, když si ho všiml Jamel Debbouze a pozval ho do Jamel Comedy Clubu. Následně vystupoval jako předskokán pro Debbouzovo turné 'Tout sur Jamel' od roku 2010 do roku 2012 a také pro Gada Elmaleha v Palais des Sports v roce 2010. Ve stejném roce se zúčastnil pořadu France 2 ‘Le meilleur de Paris fait sa comédie’. Od roku 2011 se objevoval v pravidelném segmentu 'Télé Délire' v rozhlasovém programu 'Le Grand Direct', zpočátku s Mathieu Madénianem a později s Benjaminem Jossem. Alex Lutz režíroval jeho debutní sólové představení 'Malik Bentalha se la raconte,' které bylo uvedeno v roce 2010. Kariéra Bentalhy se rozšířila nad rámec stand-up komedie a zahrnuje film a televizi. DVD 'Malik Bentalha se la raconte' bylo vydáno v prosinci 2014 a W9 vysílalo živé vystoupení pořadu v lednu 2015, následované televizní reportáží s názvem 'Malik se raconte'. Hrál ve filmu 'Pattaya' (2015) a později se objevil ve 'Taxi 5' (2018) a 'Le Doudou' (2018). Vystoupil také na show 'Marrakech du rire' v červnu 2013 a pravidelně se objevuje v rozhlasovém programu Cyrila Hanouna 'Les pieds dans le plat' od roku 2014, stejně jako ve 'Vendredi tout est permis' od února 2013. V roce 2019 se připojil k Les Enfoirés. V roce 2022 režíroval film 'Jack Mimoun et les Secrets de Val Verde' a v listopadu 2023 vydal parodii na 'L'Heure des pros'. Jeho sólová představení pokračují, aktuálně běží 'Nouveau monde' (2024-). Je patronem dětské charity Theodora Children's Charity.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Manu Payet

Manu Payet, profesionálně známý jako Manu Payet, je francouzský komik, herec, filmař a rozhlasový moderátor. Narodil se 22. prosince 1975 v Saint-Denis de La Réunion jako Emmanuel Xavier Payet a je také známý pod svým rodným jménem Emmanuel Payet. Jeho výslovnost je [emanɥɛl many pajɛt]. Svoji kariéru zahájil v roce 2000 jako manažer vysílání pro NRJ Réunion. Payetova raná tvorba zahrnovala roli moderátora rádia pro NRJ. Od roku 2000 do roku 2008 pracoval jako animátor pro NRJ Paris a moderoval různé časové bloky, včetně poledního do 16 hodin (2000-2001) a večerní show 'My NRJ' (2001). V roce 2002 spolupodával pořad 'Le Match NRJ' a byl součástí humoristického týmu pro 'Le 6/9', s tímto týmem vydal alba 'RN 6-9' (2002) a 'C'est commerçant' (2004). Mezi jeho televizní vystoupení patřily parodijní pořady pro kanál Comédie! v roce 2003 a moderování pořadu 'Le Soiring' na TPS Star v roce 2005. V roce 2006 spolupracoval s M6 na prezentaci pořadu 'Manu et Bruno sont dans la télé'. Payetova kariéra se rozšířila do dabingu filmů, zejména ztvárnil Lone Gunslinger Vulture ve filmu Ledová doba: Rozmrazení (2006) a Po ve francouzských verzích filmové série Kung Fu Panda od roku 2008. Objevil se v mnoha filmech, včetně filmu Ahoj Proti Ahoj (2008), Kaamelott (2009), Coco (2009) s Gad Elmalehem, RTT (2009) a Tout Ce Qui Brille (2010). V roce 2014 spolurežíroval a hrál v romantické komedii Situation amoureuse : C'est compliqué. Představoval své sólové představení, počínaje 'Manu Payet' v divadle Splendid v roce 2007, které tři roky putovalo po Francii a hrálo v Bataclanu (duben 2008) a Olympii (prosinec 2008). Poté uvedl 'Emmanuel' v roce 2017. Vrací se na jeviště s novým představením, které zahrnuje příběhy z jeho života, včetně dětství na Réunionu, a pojednává o vášních jako je rozhlas, prehistorie, hudba a Nutella.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Max Boublil

Max Boublil, narozený jako Maximilien Léon Boublil 17. května 1979 v Paříži, je francouzský herec, zpěvák a komik. Pochází z různorodého prostředí; jeho otec je praktický lékař tuniského židovského původu, zatímco jeho matka je scenáristka a autorka dětských knih z oblasti Champagne, což z něj činí člověka sefardského židovského původu. Svoji kariéru zahájil objevováním se ve filmech, televizních filmech a televizních seriálech již na konci 90. let, včetně rolí ve ‘Sous le soleil’ (1999) a ‘Navarro’ (2000). Před návratem ke stand-up komedii pracoval v prodeji oblečení. Boublil získal v roce 2007 výrazné uznání díky humorné písni a videoklipu 'Ce soir... tu vas prendre,' což vedlo i k vystoupením v pořadu Le Grand Journal na Canal+. Po tomto úspěchu se vydal na sérii sólových představení. Mezi lety 2007 a 2009 vystupoval s 'Max prend...' v Paříži a s ‘Max prend la route’ v dalších městech během stejného období. Jeho komediální styl je známý humornými interpretacemi písní a osobností; parodoval například Susan Boyle. Mezi další významné výskyty z této éry patří One Man Sauvage (2009) a Max les veut toutes , pořad s tajnou kamerou na Comédie! a NRJ 12 (2009). Jeho debutové album ‘L'album’ vydal v únoru 2011 a ‘Le 2ème album’ v červnu 2012. Během 2010. let pokračoval Boublil v rozšiřování své tvorby. Objevil se ve filmech jako 'Les Gaous' (2003), 'La Folle Histoire d'amour de Simon Eskenazy' (2009) a spolupodílel se na scénáři a hrál ve filmu ‘Les Gamins’ (2013). V roce 2010 moderoval pořad Le Mag de Max v reality show Dilemme na stanici W9 a vydal píseň 'Chanson raciste,' což vyvolalo spor s Alibi Montana, ale později spolupracovali na 'Max Boublil clash alibi Montana.' Rozsáhle vystupoval s programem ‘En sketches et en chansons,’ který vyvrcholil vystoupením v Olympii v Paříži v červnu 2013. V poslední době hrál ve filmu Play (2020) a spolupodílel se na scénáři a hrál v seriálu Mike (2018). V roce 2020 vytvořil a hrál ve filmu Max Boublil , natočeném pro Prime Video. V roce 2021 se objevil v pořadu Les Grosses Têtes a v roce 2025 představí film Neuilly-Poissy na San Diego French Film Festivalu.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Michaël Gregorio

Michaël Gregorio je francouzský komik, imitátor a zpěvák narozený 10. června 1984 v Mulhouse. Jeho dětství bylo poznamenáno častými přesuny kvůli vojenské kariéře jeho otce, včetně pobytu v Německu a Pau. Již od tří let projevoval zájem o vystupování, účastnil se školního představení v Gan. Má také španělské kořeny. Gregoriova cesta do komedie začala ve čtrnácti letech, kdy začal navštěvovat hodiny dramatického umění a hrál v hrách jako 'Dom Juan se vrací z války' a 'Velký strach a bída Třetí říše'. Kolem šestnácti let experimentoval se zpěvem, inspirován kapelami jako Radiohead a Nirvana. Navštěvoval také cirkusovou školu (Persé Circus) jako žonglér. Jeho talent pro napodobování byl rozpoznán brzy; dvakrát v březnu 2001 vyhrál show 'Graines de star' na M6. Profesionálně začal vystupovat ve šestnácti letech se svým manažerem Davidem Harditem. V letech 2002 a 2003 se účastnil pořadu 'Les Coups d'humour' na TF1. Během 2000. let Gregoriova kariéra nabrala na obrátkách. V roce 2004 se objevil v pořadu Laurenta Ruquiera „Vos imitations préférées“ a v roce 2005 vystoupil na festivalu Juste pour rire v Montrealu. Jeho první sólové představení „J’aurais voulu être un chanteur…“ objelo Francii a Evropu. V roce 2008 vystupoval jako předskokatel Céline Dion na její evropské tour a ve stejném roce obdržel cenu „prix coup de cœur du jury“ na festivalu Mont-Blanc d’Humour. V prosinci 2008 odehrál pět vyprodaných představení v Bataclanu. Od roku 2004 uvádí úspěšné pořady kombinující humor, vokální výkony a emoce. Jeho turné zhlédlo více než 1,5 milionu diváků. Gregoriovo současné představení „L’Odyssée de la Voix“ objíždí Francii a Belgii v sezóně 2023-24 a končí třemi vystoupeními v Folies Bergère 16., 17. a 18. února 2026. „L’Odyssée de la voix“ vidělo více než 400 000 lidí. Objevil se také ve filmech jako „Dépression et des potes“ (2016) a „Hommes au bord de la crise de nerfs“ (2023) a daboval kolem patnácti animovaných filmů a seriálů.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Michel Modo

Michel Modo, narozený jako Michel Henri Louis Goi 30. března 1937 v Carpentras, Vaucluse, ve Francii, byl francouzský herec a humorista. Zemřel 24. září 2008 ve Vaires-sur-Marne, Seine-et-Marne, na rakovinu ve věku 71 let. Známý profesionálně jako Modo, byl také scenárista a dabér. Modo zahájil svou kariéru na konci 50. let, kdy s Guy Grosso založil komediální duo Grosso et Modo. Seznámili se na herecké škole Cours Simon a v roce 1958 začali profesionálně vystupovat v hudebních halách a café-théâtre. Grosso et Modo získali celostátní uznání po svém účinkování ve filmu Le Gendarme de Saint-Tropez (1964) a následně se stali hvězdami mnoha filmů s Louisem de Funès. V sérii filmů Gendarme de Saint-Tropez hráli gendarmy Tricarda a Berlicota, a ve filmu Le Songe d'une nuit d'été (1981) Lecoinga a Laflûta. Modo hrál strážníka Berlicota v šesti filmech této série. Během své kariéry se Michel Modo objevil v řadě filmů, včetně La belle américaine , Le Corniaud , La Grande Vadrouille a Le Grand Restaurant . Mezi lety 1993 a 1997 hrál Maurice Lolanda, humornou postavu představující průměrného Francouze, v televizním seriálu Highlander . Objevil se také v Plus belle la vie (2005) jako bezdomovký filozof převlečený za Santa Klause. Od roku 1989 až do své smrti poskytoval dabing pro několik opakujících se postav ve francouzské verzi Simpsonových , včetně Burnse, Wigguma, Krustyho, Skinnera a Hibberta. V době své smrti pracoval na dabingu 19. série Simpsonových . Jeho roli převzal Gérard Rinaldi, který také zemřel na rakovinu v roce 2012.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Odile Versoisová

Odile Versois, rozená Étiennette de Poliakoff, se narodila 15. června 1930 v 15. obvodu Paříže a byla francouzská herečka. Zemřela 23. června 1980 v Paříži na rakovinu ve věku 50 let. Její rodiče, Vladimir de Poliakoff a Militza Envald, byli ruskými emigranty, kteří uprchli po revoluci v roce 1917; její otec byl operní pěvec a matka tanečnice baletu. Byla pohřbena na ruském hřbitově Sainte-Geneviève-des-Bois. Tania Baydarova, později známá jako Versois, začala pracovat profesionálně v umění v mladém věku, nejprve se pokusila o krátkodobou baletní kariéru jako „petit rat“ v Corps de Ballet Opéra de Paris. Ve svých 18 letech se přeorientovala na herectví a debutovala ve filmu Les Dernières Vacances (1948) po boku Rogera Leenhardta. Mezi její rané role patřila vystoupení ve filmech jako Orage d'été (1949) s její sestrou Catherine a Into the Blue (1950). Od roku 1948 do roku 1980 hrála Versois celkem ve 47 filmech a televizních programech. Zahrála v filmech jako "Le Train Bleu s'arrête 13 fois" (1966) a "La Juive du Château-Trompette" (1974). Její televizní role zahrnovaly seriály jako "L'inspecteur Leclerc enquête" (1962), "Le Pain de ménage" (1964) a její poslední roli v "Julien Fontanes, magistrat" (1980). Vystupovala také na francouzských, belgických, švýcarských a severoafrických jevištích. Její filmografie zahrnuje "Bel Amour" (1951) a "À tombeau ouvert" (1956). Byla dvakrát vdaná; poprvé za Jacquese René Dacqmine v roce 1951, s nímž se rozvedla následující rok, a později za Comte Françoise Reyniere Ambroise Henri Pozzo di Borgo v roce 1953, s nímž měla čtyři děti.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Philippe Chevallier

Narodil se v Redonu 11. ledna 1956 a Philippe Chevallier je francouzský komik, herec a fotograf. Je nejmladším ze čtyř bratrů a jeho otec byl soudce. Po prvotním studiu práva po dobu čtyř let a získání certifikátu v kriminologii navštěvoval Cours Simon na hereckém výcviku, nakonec následoval učitelku při zakládání vlastní školy, kde se v roce 1980 setkal s Régisem Laspalèsem. Toto setkání znamenalo začátek významného partnerství. Komediální partnerství Chevalliera s Laspalèsem, založené s Régisem Laspalèsem, je tím, co primárně definuje kariéru Chevalliera. Jejich první show, *Pas de fantaisie dans l'orangeade*, uvedli v roce 1981 a televizní debut zaznamenali v roce 1982 v pořadu 'Le Théâtre de Bouvard'. Dvojice získala popularitu díky skečům jako *Le train pour Pau*, *Les Vacances* a *S.O.S détresse*. Jejich společná tvorba se rozšířila i do filmu, kde například hráli v *Ma femme s'appelle Maurice* v roce 2002 a objevili se ve filmech jako *Tête à tête* (1994), *Le Pari* (1997), *Ca n'empêche pas les sentiments* (1998), *Antilles sur Seine* (2000), *Les Gaous* (2004) a *Tu vas rire mais je te quitte* (2004). V roce 1999 obdrželi cenu SACEM za humor a od roku 2001 do roku 2014 byl Chevallier členem televizního pořadu 'Les Grosses Têtes'. Kromě své komediální tvorby je Chevallier uznáván pro svou fotografii. Jeho umělecký styl zkoumá témata transparentnosti, neprůhlednosti, špehování, exhibicionismu a skromnosti, často využívaje punčochy jako „jednotku měření“. Kritici si všimli paradoxní přítomnosti erotiky v jeho fotografiích a popsali jeho přístup jako stále sofistikovanější. Přešel z Polaroidu na digitální fotografii a je členem Académie Alphonse Allais. Oženil se se svou partnerkou, Stéphanie (přezdívanou Tiffany), 26. července 2016. Představení je naplánováno na 22. května 2027 v Théâtre de Longjumeau.

Zobrazit profil