Všestranná německá osobnost, Bernhard-Viktor Christoph-Carl von Bülow, známý jako Vicco nebo Loriot, působil v několika rolích, včetně komika, herce, kreslíře, spisovatele, filmového režiséra a humoristy. Narodil se 12. listopadu 1923 v Brandenburg an der Havel, Prusko (dnešní Brandenburg, Německo). Primárně používal pseudonym Loriot, odvozený z francouzského slova pro lejce, zvíře na erbu rodiny von Bülow. Jeho rodiči byli Johann-Albrecht Wilhelm von Bülow a Charlotte von Roeder; brzy po jeho narození se rozvedli. Vyrůstal v Berlíně s babičkou poté, co jeho matka zemřela, když mu bylo šest let. Během druhé světové války sloužil tři roky jako Oberleutnant na východní frontě a obdržel Železného kříže 2. a 1. třídy a odznak protitankového boje v bronzu. Loriot se zpočátku prosadil jako kreslíř, od roku 1950 publikoval karikatury pod pseudonymem Loriot v časopisech jako Die Straße, Stern a Quick. Von Bülow složil maturitu v roce 1946 po dokončení studia grafického designu a malby na hamburské Landeskunstschule. Od roku 1950 začal expandovat do dalších kreativních oblastí, pracoval jako herec, scenárista, animátor, moderátor, režisér a návrhář jeviště/kostýmů. V roce 1971 vytvořil kreslený film Wum, kterého sám daboval; navíc píseň 'Ich wünsch' mir 'ne kleine Miezekatze,' spojená s Wumem, získala v roce 1972 široké uznání. Jeho komediální styl se vyznačoval pokerovou tváří, s cílem vyvolat smích u publika než u něj samotného, často zesměšňoval německou formálnost a upřímnost. Káčátko Müller-Lüdenscheidt ve vaně a scénáře zahrnující manželské poradny a poplatky za parkování. Televizní seriál Loriot se poprvé objevil v roce 1976 a spojoval vážnou slapstick komedii s ironickými poznámkami o německých stereotypech. Režíroval filmy Ödipussi (1988) a Pappa Ante Portas (1991) a v roce 1982 dirigoval humorní galakoncert k 100. výročí Berlínského filharmonického orchestru. Bavorská filmová cena mu byla udělena dvakrát, v letech 1988 a 1993, a Univerzita ve Wuppertalu mu v roce 2001 udělila čestný doktorát. Jeho tvorba výrazně ovlivnila německý jazyk díky slovní hříčkám a bystrému humoru a je známá pro láskyplně nesmyslné a šílené scény. Skici často obsahují opakující se témata, jako je nakloněný obraz na zdi a slavná citáty, například „Kachna zůstává venku.“ Loriot zemřel 22. srpna 2011 v Münsing-Ammerlandu a zanechal po sobě dědictví humorných návrhů, příběhů a filmů, které i dnes baví diváky, včetně pokračujících turné s jeho skicemi předváděnými kabaretním souborem Leipziger Pfeffermühle.
