Franco Bracardi
Narodil se 16. března 1937 v Římě. Franco Bracardi byl italský umělec s mnoha talenty, včetně herectví, skládání hudby, hraní na klavír a stand-up komedie. Zemřel v Římě 28. února 2005, pouhé dva týdny před svými sedmdesátými narozeninami. Bracardiho profesionní život se rozprostíral po mnoho let a zahrnoval hudbu, televizi, rozhlas a film, což upevnilo jeho pověst významné osobnosti zlaté éry italského rozhlasu a televize. Bracardi zahájil své profesionální hudební působení v první polovině 50. let, pracoval jako jazzový pianista v nočních klubech a byl doprovodným hudebníkem. V 60. letech se připojil k beatové skupině The Flippers, kde hrál na klavír po boku Lucia Dally. The Flippers, do kterých patřili i členové jako Maurizio Catalano, Max Catalano, Benny Amoroso, Fabrizio Zampa a Romolo Forlai, dosáhli mezi lety 1960 a 1966 značného úspěchu, a v roce 1963 dokonce vyhráli Cantagiro s písní 'I Watussi'. Jako herec a komik debutoval kolem poloviny 60. let v kabaretu 'Setteperotto' po boku osobností jako Villaggio, Pippo Franco a Enzo Jannacci. V tomto období také skládal písně pro Minu, Mireille Mathieu a Raffaellu Carrà, včetně „Une chanson“ od Mireille Mathieu, která se v roce 1968 umístila na 12. místě v Sanremu. Bracardi získal širokou proslulost počínaje rokem 1970 díky své práci v rozhlasové zábavní show 'Alto gradimento', kterou uváděli Renzo Arbore a Gianni Boncompagni. V tomto pořadu skládal hudbu, psal scénáře a vytvářel nezapomenutelné postavy jako Solforio, Mortification a Pallottino. Často spolupracoval s Renzem Arborem a objevoval se v pořadech jako 'Quelli della notte'. Více než deset let pokračoval v práci autora pro televizní stanici RAI a přispíval také do Discoring. Hrál v několika filmech, včetně 'Splendori e miserie di Madame Royale', 'Io la conoscevo bene', ve čtyřech filmech s Totò a zejména jako bratranec Lina Banfiho v komedii z roku 1982 'Vieni avanti cretino'. Působil jako oficiální klavírista Maurizia Costanza v jeho dlouhodobém televizním pořadu 'Maurizio Costanzo Show', improvizoval k zdůraznění nebo zmírnění různých momentů a v roce 1985 složil úvodní píseň 'Se penso a te' pro pořad. Je zapamatován pro vytváření surrealistických postav v rádiu a skládání mnoha úspěšných písní pro Raffaellu Carrà mezi lety 70. a 80., včetně 'A far l’amore comincia tu', 'Ballo ballo' a 'Pedro'.
