Globální adresář talentů

Adresář komiků

Procházejte profily komiků, stručné životopisy, zemi původu a oficiální odkazy.

1810 komiků

Charles Prince

Francouzský herec a komik Charles Prince, původně jménem Charles Ernest René Petitdemange, se narodil 27. dubna 1872 v Maisons-Laffitte. Svoji kariéru zahájil na jevišti, kde získal první cenu za komedii. Jeho tvář, charakteristická vytočeným nosem, mu velmi dobře seděla pro ztvárňování komických rolí. Prince zpočátku vystupoval na jevišti a později byl v roce 1908 angažován společností Pathé Frères. Během své kariéry působil jako herec, režisér a scenárista. Princ získal mezinárodní proslavení díky postavě 'Rigadina', kterou vytvořil v mnoha krátkých filmech režírovaných Georgem Moncou mezi lety 1910 a 1920. Hrál v přes 200 filmech s Rigadinem mezi lety 1909 a 1920, ztvárňujíc postavu připomínající Maxe Linderovu 'Max', oba zobrazující muže z vyšší společnosti neustále se dostávající do problémů. Tato popularita z něj učinila druhého největšího filmového herce na světě před první světovou válkou, po Maxu Linderovi, a byl považován za rivala Lindera. Představitel Rigadina měl různá mezinárodní jména, včetně Moritze v Německu, Whiffles ve Velké Británii a USA a Tartufini v Itálii. Mezi filmy s princem patřily Rigadin Directeur de Cinéma (1912), Rigadin et le Chien de la Baronne (1912), Rigadin Peintre Cubiste (1912), Rigadin aux Balkans (1912) a Rigadin, Winetaster (1913). Ačkoli jeho popularita klesla již v roce 1920, princ se i nadále objevoval ve filmech, často v vedlejších rolích. Režíroval filmy jako Le Contrôleur des wagons-lits (1913) a La Mariée récalcitrante (1916) a společně s Georgem Monca režíroval několik dalších filmů. Psal také scénář k filmu Rigadin reçoit deux jeunes mariés (1914). Mezi jeho pozdějšími filmovými rolemi byly A Royal Family (1915), Kiss Me (1929), Departure (1931), His Highness Love (1931), Buridan's Donkey (1932) a His Best Client (1932). Princ se v roce 1900 oženil s Aimée Campton, s níž měl dceru Renée Petitdemange (1901-1993); v dubnu 1905 se rozváděli. Poté se v roce 1908 oženil s Emily Straham Cager, s níž se rozvedl v roce 1909, a následně s Gabrielle Marchou v roce 1909. Charles Prince zemřel 17. července 1933 v Saint-Maur-des-Fossés a zanechal po sobě dědictví, které zahrnuje jeho pravnuka, filmového režiséra Crise Ubermanna, a zachování dvou krátkých filmů ‘Rigadin’ v roce 2010.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Daniel Prévost

Daniel Prévost je francouzský herec, komik a spisovatel. Narodil se 20. října 1939 v Garches a používal také pseudonym Denis Forestier. Jeho rodiči byli Mohand Aït-Salem, Berber původem z oblasti Kabylie v Alžírsku, a Micheline Chevalier. Navštěvoval hereckou školu v Paříži a krátce studoval na škole na rue Blanche. Prévost zahájil svou kariéru vystupováním na jevišti, včetně účinkování v místních kabaretech a divadelním debutem v Un certain M. Blot po boku Michela Serraulta. Jeho televizní a filmová kariéra začala v 60. letech, kdy hrál pod režiséry jako Gérard Pirès, Michel Audiard a Jean Yanne. Na počátku své kariéry vystupoval s Bobym Lapointe a seznámil se s Jeanem Yannem, který ho považoval za oblíbeného herce. V 60. letech začal vystupovat v televizi s Jean-Christophe Avertym. Od roku 1975 do 1976 získal popularitu díky segmentům v satirickém zpravodajském pořadu Jacquese Martina Le petit rapporteur , což výrazně zvýšilo jeho veřejné uznání. Jeho humor byl popsán jako „úsměvný“. Spolupracoval s Pierrem Bonte na segmentu o vesnici Montcuq. Prévost je nejlépe známý díky roli daňového inspektora ve filmu Le petit rapporteur a později jako daňový inspektor v komedii Francis Vebera z roku 1998, Le Dîner de Cons . Za tento výkon získal v roce 1998 César Award za nejlepší vedlejší roli. Francouzské publikum baví již více než čtyři desetiletí, objevuje se v mnoha filmech a na jevišti. Jeho nejlépe hodnoceným filmem je The Crime Is Mine (2023), zatímco nejhůře hodnoceným je Little Nicholas (2009). Hrál komunistického železničního dělníka jménem Rochard ve filmu Uranus (1990) a ve stejném filmu hrál po boku Gérarda Depardieu. Daniel Prévost je otcem herců Sörena, Erlinga a Christophe Prévosta. Vzlel se s Jette Bertelsen (Yette) v 60. letech minulého století a ona zemřela v roce 2007. V posledních letech se objevil v produkcích jako La Vérité si je mens ! 2 (2001), Les vacances du petit Nicolas (2014) a vystupoval v hrách jako Les Stars . V roce 2008 obdržel Globe de Cristal za svou roli v televizním filmu René Bousquet ou le Grand Arrangement .

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Darry-Cowl

Darry Cowl, narozený jako André Pierre Darricau 27. srpna 1925 ve Vittel, Vosges, Francie, byl francouzský komik, herec a hudebník. Zemřel 14. února 2006 v Neuilly-sur-Seine, Hauts-de-Seine, ve věku 80 let na komplikace spojené s rakovinou plic. Zpočátku se chtěl věnovat kariéře hudebníka, skladatele a autora a studoval klavír a klasickou hudbu na Pařížské konzervatoři, i když byl nakonec odmítnut. Svoji komediální kariéru zahájil jako klavírista-doprovoditel v kabaretech a přijal pseudonym ‘Darry Cowl’, který popsal jako 'à l'américaine'. Cowl získal na popularitě poté, co byl obsazen do filmu *Vrahové a zloději* (1956) od Sacha Guitryho. Často se objevoval ve filmech režiséra Sacha Guitryho, včetně *Tři jsou parta* v roce 1957. Jeho rané skeče na jevišti a v televizi mu v průběhu 50. let zajistily uznání. Vytvořil postavu bláznivého, zmateného člověka s řečovou vadou a tendencí mít vlasy padající přes ústa, a tuto koktavost začlenil do svého komediálního projevu; o jejích příčinách a důsledcích hovořil v pořadu *Dnes je život* v roce 1984. Jeho první hlavní role byla ve filmu *Le Triporteur* (1957), který přilákal téměř pět milionů diváků. Hrál zhruba pět filmů ročně po dobu tří desetiletí a objevil se v titulech jako *Zlobivá dívka* (1956), *Pařížský palácový hotel* (1956), *Tři jsou parta* (1957), *Nádherný tulák* (1962) a mnoha dalších. Během své kariéry se Darry Cowl objevil v široké škále filmů, včetně filmu "Nedotýkejte se bílé ženy!" (1974) jako plukovník Archibald, "Arrete ton Char Bidasse" (1978) a "Une Nuit a l'assemblee nationale" (1988). Často spolupracoval s Francis Blanchem (22krát) a Michelem Galabruem (20krát).

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Eddy King

Eddy King je franko-kanadský humorista, komik a autor. Narodil se 14. prosince 1982 v Goussainville ve Francii a vyrůstal v pařížském předměstí, konkrétně v Goussainville, Val d’Oise. Jeho rodiče pocházejí z Konga a je příbuzný s Félixem Tshisekédim, prezidentem Demokratické republiky Kongo. Eddy King je starší ze dvou sourozenců, má sestru. V roce 1995 se se svou rodinou přestěhoval do Quebecu ve věku 13 let, což znamenalo zásadní posun v jeho životě a ovlivnilo jeho pozdější komediální pohled. Zpočátku Eddy King projevoval nadání pro představení. Během studia na vysoké škole založil s přítelem rapovou skupinu Dögone Tribe. Tato skupina vyhrála v roce 2004 ocenění za nejlepší rapovou skupinu na Hip Hop 4ever Festivalu v Montrealu. Po moderování pořadů si rozvinul vášeň pro stand-up comedy a pokusil se dvakrát vstoupit do École nationale de l’humour, ale byl odmítnut. Navzdory těmto nezdarům pokračoval v psaní a vystupování na otevřených večerech. V roce 2007 obdržel cenu 'Coup de cœur' na soutěži nových talentů Juste Pour Rire. Následně v roce 2009 předvedl na galavečeru Rachida Badouriho kus nazvaný 'Tintin au Congo', což získalo pochvalu a sympatie publika. Ve stejném roce byl jmenován 'objev roku' na festivalu Juste Pour Rire. Eddy King uvedl své první sólové představení s názvem „Eddy King“ na podzim roku 2011 v divadle St-Denis v Montrealu a v Coucous Comedy Show. Toto představení cestovalo až do jeho třicátých narozenin v roce 2012, což vedlo k vystoupením ve Francii, Belgii a Haiti. Od té doby se objevil v mnoha televizních pořadech, včetně „Cliptoman“, „L’Heure est grave“, „Laugh Out Loud with Kevin Hart“ a „Par ici l’été“. Hrál také v několika filmech, zejména v belgickém filmu Marocký gigolové na počátku roku 2013 a ve filmu Denyse Arcanda La Chute de l’empire américain v roce 2018. Eddy King rozsáhle vystupuje po Kanadě a předvádí se jak ve francouzštině, tak v angličtině a objevil se na mnoha galavečerech Just For Laughs. Je považován za jednoho z významných umělců v quebecké humoristické scéně. Jeho komedie je popisována jako vtipná i inteligentní, často se zaměřuje na jeho rodinný život, zkušenosti a přesvědčení. V současné době připravuje své druhé sólové představení s názvem „Mokonzi“.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

François-Xavier Demaison

François-Xavier Demaison je francouzský herec a komik, narozený 22. září 1973 v Asnières-sur-Seine. Jeho výchova byla ovlivněna profesemi jeho rodičů; oba jsou právníci, jeho otec se specializuje na obchodní právo a matka na sociální právo. Navštěvoval školu Sainte-Croix de Neuilly a později Lycée Pasteur v Neuilly-sur-Seine, dokončil přípravné kurzy. Zpočátku studoval divadlo, poté přesunul svou pozornost k ekonomii a získal magisterský titul v právu a magisterský titul v politologii z Univerzity Paris-Nanterre v roce 1995. Krátce navštěvoval IEP (Institut d'études politiques) v Paříži, než se vydal na dráhu mimo umělecké obory. Předtím než se prosadil v komedii, Demaison působil jako auditor a poté vstoupil do společnosti Landwell & Associés (PwC), kde se specializoval na mezinárodní zdanění. Tato zkušenost zahrnovala stáž v jejich newyorské pobočce v srpnu 2001. Významnou událostí v tomto období bylo svědectví teroristických útoků 11. září z jeho kanceláře v Manhattanu. Po této traumatické zkušenosti se vrátil k divadlu a projevil tak obnovený závazek k herectví. V roce 2002 investoval 5000 eur do uvedení vlastního představení 'Act Two', které mělo premiéru v Théâtre du Gymnase Marie Bell v Paříži 2. prosince 2002. Kariéra Demaisona zahrnuje různé role a projekty. Objevil se ve videoklipech pro Kool Shena a Kayliah, stejně jako v menších rolích ve filmech jako Tout pour plaire , Olé! a L'Auberge rouge . Významným úspěchem bylo ztvárnění Colucheho v životopise Coluche : L'Histoire d'un mec z roku 2008, za což byl v roce 2009 nominován na Césara za nejlepší herecký výkon. Mezi další filmové role patří i účinkování ve filmech Disco , Le Premier Jour du reste de ta vie , La Chance de ma vie , Moi, Michel G., milliardaire, maître du monde , Le Petit Nicolas (kde hrál Bouillon) a Comme des frères . Spolupracoval také na produkci filmu 'A story pour les gens qui believe in dreams' se Samuelem Le Bihem. Demaison i nadále pracuje jako humorista a herec.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Jean-Charles

Jean Louis Marcel Charles, známý jako "Jean- Charles", se narodil 2. prosince 192 v Saint-Aulaye, Dordogne, a zemřel 2. června 2003 v Cahors; působil jako humorista a francouzský spisovatel.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Jeff Panakloc

Narozen dne 8. září 198 6 v Nogent- sur- Marne, Val- de- Marne, Damien Colcanap, lépe známý jako Jeff Panacloc, pracuje jako břichomluvec a francouzský humorista.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Julie Ferrier

Julie Ferrier, narozená 5. prosince 1971 v Courbevoie, je francouzská herečka, komička, tanečnice, spisovatelka a divadelní režisérka. Pochází z rodiny s divadelní tradicí sahající až po osm generací na straně matky, zatímco její otec pracuje ve zdravotnictví. Její dětství proběhlo v panelovém domě v Noisy Le Grand (Seine-Saint-Denis). Ferrierové umělecká cesta začala formálním tanečním výcvikem, zpočátku studovala klasický a jazzový tanec. Tuto profesi provozovala deset let a spolupracovala s choreografy jako Philippe Decouflé, Redha a Rick Odums. Zásadním momentem v jejím raném kariéře bylo vystoupení jako tanečnice na zahajovací ceremonii Zimních olympijských her v Albertville v roce 1992. Její formální vzdělání zahrnovalo studium na Conservatoire de Paris od roku 1988 a účast v cirkusové škole Académie Fratellini. Také studovala na L'École Internationale de Théâtre Jacques Lecoq od roku 1996 do roku 1998, a v roce 1998 absolvovala. Ferrierova kariéra zahrnuje práci na divadle, ve filmu a v televizi. Objevila se ve krátkém filmu *Sensuelle solitude* v roce 1995 a v roce 2004 hrála hlavní roli ve filmu 'Dnes je Ferrierová' od Isabelle Nanty. Její divadelní představení pro jednoho herce, rovněž nazvané 'Dnes je Ferrierová', dosáhlo v roce 2006 jak veřejného, tak kritického úspěchu a ona za něj získala cenu SACD za nového talenta v monodramatu. V roce 2007 dabovala postavy v animovaném televizním seriálu *Moot-Moot* a v roce 2008 hrála hlavní roli ve filmu *Mademoiselle*, francouzské adaptaci 'Ladykracher'. Mezi její filmové role patří osm filmů, včetně *Madame Irma* (2005) a *Micmacs à tire-larigot* (2009), kde hrála "gumovou ženu". Objevila se také v mnoha dalších filmech a televizních seriálech. V roce 2010 byla nominována na Césara za nejlepší vedlejší ženskou roli. V současné době hraje své představení "À ma place, vous Ferrier quoi?", ve kterém účinkují čtyři dragové herci a které je popisováno jako 'cabaret foutraque à gogo', zahrnující tanec, herectví a zpěv s kostýmy jako 'cagole à roller' a 'prof d’arts plastiques en nuisette'. V květnu 2024 se nedávno připojila k televizní show M6 *Les Traîners* a v roce 2025 bude předsedkyní poroty na osmém ročníku Dinanského festivalu krátkých filmů.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Kee- Yoon Kim

Narodil se 10. prosince 1983 v Berlíně, Kee- Yoon Kim byl Korean-narozený francouzský zpěvák-skladatel, humorista a právník. Její první EP, nazvaný Palli Palli, byl publikován 19. ledna 2023, vyrobeno Sylvie Hoarau z Brigitte duo.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Tom Villa

Tom Villa je francouzský komik, herec a televizní a rozhlasový moderátor, narozený v Paříži 5. června 1989. Svoji kariéru zahájil v rádiu, zpočátku pracoval jako oznamovatel pro Europe 1 Sport a později moderoval pořady pro Sport MX a Europe 1 Sport. Mezi jeho ranou tvorbu patřilo psaní materiálu pro Jérôme Commandeur, než se zaměřil na kariéru založenou na stand-up komedii a vystupoval na místech jako Paname Art Café. Villa's komediální styl kombinuje satiru a humor založený na pozorování a získal zkušenosti vystupováním jako předskok pro zavedené francouzské komiky jako Gad Elmaleh, Anne Roumanoff, Jeff Panacloc a Mathieu Madénian. Od roku 2012 do 2019 výrazně rozšířil svou přítomnost v televizi, když se připojil k týmům pořadů La Nouvelle Édition a Salut les Terriens! na Canal+, a později se v roce 2015 stal „stážistou“ v pořadu Salut les Terriens! . V roce 2013 se také zúčastnil Jamel Comedy Club a v roce 2017 přispěl k psaní scénáře pro 42. udělování Césars, čímž prokázal svou všestrannost jako spisovatel. Během své kariéry Villa neustále rozvíjel své dovednosti a rozšiřoval svůj dosah. Od roku 2014 do 2016 měl segment s názvem 'Faites-le taire' v pořadu Le Grand Direct des Médias a od roku 2016 do 2019 moderoval pořad 'Tom Villa a tout compris' v rámci La Bande originale na France Inter. Od roku 2017 do 2019 uváděl humorný segment 'Sans Mensonges' v pořadu Touche pas à mon poste! a spolupodílel se na tvorbě pořadů pro Jeffa Panacloca ( Jeff Panacloc contre attaque v roce 2017) a Arnauda Ducreta ( That’s Life v roce 2020). V roce 2019 uvedl své první sólové představení, Les nommés sont... , a od roku 2020 spoluvěnuje pořad Surprise sur prise na France 2. Mezi herecké role Villy patří účinkování ve filmech Ma famille t'adore déjà! (2016), Munch (2016-2021) a v připravované televizní sérii Mademoiselle Holmes (2024-2025). V květnu 2022 se oženil s Marion Dupontovou a zastupuje ho Elisabeth Tannerová ve společnosti Time Art.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Tomer Sisley

Tomer Gazit, známý také jako Tomer Sisley, je herec a komik izraelské i francouzské národnosti. Narodil se 14. srpna 1974 v Západním Berlíně v Německu. Jeho kořeny sahají do Litvy a Běloruska po matečině straně a do Jemenu po otcově. Jeho rodiče jsou židovští izraelské výzkumníci specializující se na dermatologii a potkali se jako dětští přátelé v Ramat Gan, Izrael. Ve věku devíti let se s otcem přestěhoval do jižní Francie poté, co se ve věku pěti let rozváděl s rodiči. Sisley studoval na anglické škole a dvoujazyčném Centre international de Valbonne a plynně hovoří německy, hebrejsky, francouzsky a anglicky. Sisley zahájil svou kariéru kolem roku 1996 a šest let vystupoval jako stand-up komik. Objevil se v televizních seriálech jako Highlander (1992-1998) a sitcomů, například Studio Sud . V roce 2003 obdržel Sisley cenu „Zjevení“ na komediálním festivalu Just for Laughs v Montrealu v Kanadě. Také vystupoval jako předskokatel pro sólové představení Jamela Debbouze a se společným autorem Philippem Mechelenem a Kaderem Aounem napsal své první představení, které odehrál 300krát. V roce 2006 bylo vydáno videozáznam tohoto představení. Jeho stand-up vystoupení zahrnují přímou interakci s publikem a různé témata a byl oceněn za rutinu vtipkující o tom, že jeho matka je Židovka a jeho otec Arab. V roce 2019 připustil, že používá materiál od amerických komiků, a tvrdí, že asi 20-30 % jeho gags bylo zkopírováno. Kromě stand-up vystoupení zahrnuje herecká kariéra Sisleyho role ve filmech jako Bedwin Hacker (2003), Angélique (2013) a Les Miller, une famille en herbe (2013). Nejvíce je známý pro ztvárnění hlavní role Largo Winche ve filmu The Heir Apparent: Largo Winch (2008) a jeho pokračování The Burma Conspiracy (2011), za které získal v roce 2009 Étoile d'or za mužskou hereckou odhalení. Objevil se také ve filmu Sleepless Night (2011), který má jeho nejvyšší hodnocení 97 %, a v seriálu Netflix Messiah (2020). Jeho různorodé zájmy sahají až k extrémním sportům; je vášnivým jezdcem, cvičí Krav Maga, jiujitsu a box a má licenci na pilotování helikoptér. Baví ho také potápění z oblohy, paragliding a lyžování v terénu. Je považován za jeden z nejlepších talentů ve Francii a objeví se ve filmu Don’t Look Up (2021) po boku Leonarda DiCapria a Jennifer Lawrence.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Yves Cusset

Yves Cusset je francouzský filozof a komik, který ve své tvorbě spojuje tyto obory již více než 20 let. Pochází z Francie a je bratrem spisovatelky Catherine Cussetové a historika Françoise Cusseta. Jeho akademické vzdělání zahrnuje studium na École normale supérieure de la rue d'Ulm v roce 1993, složení státní zkoušky z filozofie a získání doktorátu v roce 2000 s dizertací o Habermasově teorii komunikativního rozumu. Jeho práce se specializuje na Habermase, Frankfurtskou školu a politiku přijímání. Cussetův komediální styl se točí kolem filozofického humoru, což z něj činí jednoho z mála jeho představitelů. Napsal několik děl zkoumajících tuto křižovatku, včetně 'La Philosophie enseignée à ma chouette' (Filozofie vyučovaná mé sově), vydaného v roce 2008, a její divadelní adaptace, která měla premiéru v roce 2013 se Sarah Gabillon. Je uznáván jak jako komik, tak jako autor, který napsal parodické práce jako 'Cent façons de ne pas accueillir un migrant' (Sto způsobů, jak nepřivítat imigranta) z roku 2018 a 'Réussir sa vie du premier coup' (Zdokonalit svůj život napoprvé), která satirizuje trendy v oblasti osobního rozvoje a byla diskutována v pořadu France Inter ‘L'InvitÃ© de 7h50’ v srpnu 2019. V roce 2014 napsal také román 'Socrate de Montceau-les-Mines' (Sókratés z Montceau-les-Mines) a dvě sólové filozofické hry s názvy 'Le Remplaçant' (Zástupce) a 'Rien ne sert d'exister' (Není smysl existovat). V roce 2016 vydal esej definující humor jako 'good cheer for dying' (dobrou náladu pro umírání) a později 'Rire : tractatus philo-comicus' (Smích: filo-komický traktát) (Flammarion) v roce 2023 k prozkoumání různých forem smíchu. V současné době Yves Cusset stále vystupuje a tvoří. Je členem Akademie Alphonse Allais a uvádí 'Le cabaret philosophique du Dr Love,' který se zaměřuje na metodologii romantických neúspěchů a adaptuje svou knihu 'L’amour sur le bout des doigts' (2024). France Inter popisuje toto představení, ve spolupráci s Emmanuelem Lortetem, jako vtipné, inteligentní, subtilní a vynalézavé, posouvající hranice komedie. Podle zpráv se publikum s radostí sleduje jejich úvahy. Vstupenky na jeho představení jsou k dispozici přes Billet Réduc a vystupuje v různých prostorách včetně Théâtre La Ruche v Nantes, Café théâtre de la Fontaine d'Argent v Aix en Provence, Eglise Saint-Louis d'Antin - Espace Bernanos v Paříži, Le Funambule Montmartre v Paříži, Le Contrescarpe v Paříži, La Comédie d’Aix v Aix en Provence, Salle Claude Chabrol v Angers, Le Off de Chartres v Chartres, La Comédie du Mas Le Cres v Le Cres, Comédie Le Mans v Le Mans a Comédie La Rochelle v La Rochelle. Často se také objevuje v rozhlasových pořadech, jako například ve 'L'Heure philo' na France Inter, kde v roce 2024 diskutoval o lásce s Frédéricem Wormsem a Charline Vanhoeneckerovou a v roce 2023 o tom, jak uspět v životě.

Zobrazit profil